úterý 15. dubna 2025
Kolik Trpěla Moje Matka Za Mne Protože Jsem Byl Odmítnut
Zpráva od Pána Ježíše a Paní Marie k Valentině Papagnové v Sydney, Austrálie 27. března 2025
Toto ráno, když jsem trpěl velkou bolest, zjevil se mi Anděl.
Řekl: „Pojď Se Mnou.“
Anděl mě přivedl na krásné místo s veselým nástrkem, kde jsem potkal i dalšího Anděla.
Zde bylo mnoho lidí v bílém oblečení. Všichni seděli za stoly pokrytými nádhernými bílymi stolními koberci. Myslelo se mi, že to vypadalo jako příjem.
Řekla jsem Andělům: „Ó jaké krásné a klidné shromáždění.“
K nám přišla žena a řekla: „Pojďte a usedněte se mezi lidi. Můžete si objednat, co chcete.“
Myslelo jsem na sebe: ‘Co mám objednat?’
Potom bez váhání řekla jsem jí: „Vím, co chci! Chci zmrznutinu — vanilkovou s třemi koulemi a pokrývkou ze třešní — skutečné třešně!“
Žena odpověděla: „Ale to je trochu drahé.“
Řekla jsem: „To nevadí. Zaplatím za to.“
Myslelo jsem na sebe: ‘Ale neměla jsem nic s sebou. Jak budu platit?’“
Bílá zmrznutina a červené třešně představují Tělo a Krev Pána nášeho. Tři koule představují Nejsvětější Trojici.
Seděla jsem tam a dívala se na ostatní lidi, kteří seděli za mým stolem. Andělové seděli po mé levé straně, a napravo od mě byla matka, otec a malý chlapec.
Potom přišla žena znovu a zeptala se: „Můžete všichni přesunout na druhou stranu?“
Ukázala na více soukromé místo na konci místnosti, naproti tomu, kde jsme seděli.
Když Andělové a já vstali, aby se přesunuli na druhou stranu, tak učinila i rodina, která seděla vedle mě — oni také přišli s námi.
Teď jsme byli na druhé straně, a když tam seděla, dívala se na malého chlapce, jak přichází usednout si mi na klín.
Řekla jsem mu: „Ó jaký miláček!“ Byl asi tří až čtyř let starý.
Znovu se podívala na lidi, kteří seděli vedle mě, a okamžitě je poznala. S radostí řekla jsem: „Ó to jsou Blahoslavená Panna Marie a svatý Josef s malým Ježíškem!“
Zpočátku myslelo jsem si, že malý chlapec sedící mi na klínu je jen obyčejné dítě, ale později, když poznala Svatou Rodinu, uvědomila jsem si, že On je náš Pán Ježíš.
Blahoslavená Panna Marie seděla vedle mě, zatímco svatý Josef seděl po její druhé straně. Nosila burgundský tuniku, která se trochu viděla pod dlouhým velmi bílým plášťem a nádhernou bílou mantillou.
Panna Maria vypadala tak smutná, s hlavou skloněnou dolů, lehce nakloněnou na svou levou stranu, a rukama klidně překříženými nad svým srdcem. Neustále jsem se na ni díval, myslím si: ‘Proč je tak smutná?’
Malý Ježíšek seděl na mém klíně, když náhle před nami na stole objevil krásný svazek květin. Byly krátce kmenové s lehkou fialovou barvou uprostřed a zbytek květin byl celý bílý. Byly to neobvyklé květy, které jsem zde na zemi ještě nevidel.
Potom přišla dáma a zeptala se: „Chcete si stále zmrzlinu s malinovým topinkem?“
Odpověděl jsem: „Ano, ano a pravé maliny pro všechny nás.“
Malý Ježíšek se stal velmi neklidný a rozrušený, tlačil květiny na stole z jedné strany na druhou, svrhával je, téměř je mlel — choval se jako dítě.
Mírně jsem mu řekl: „Ne, nedělej to s krásnými květinami. Podívej se, co děláš.“
Odpověděl mi: „Jsem tak smutný, protože máma je smutná. Máma je velmi smutná.“
Panna Maria stále usedla tam se skloněnou hlavou dolů. Nikdy jsem ji neviděl tak smutnou. Byl jsem o ni starý, a proto jsem řekl malému Ježíšku: „Uděláme krásný květinový věnec spolu, a ty ho dávej své mamince, a to jí povznese náladu.“
Řekl: „Ne, nic ji nepovznese. Je příliš smutná. Je velmi smutná.“
„Proč je tak smutná?“ zeptal jsem se.
„Je smutná pro všechny. Nikdo nevírá ve mne. Nevěří ve mne a moji maminku a svatého Josefa. Ignorují nás a říkají o nás špatné věci.“
Malý Pán Ježíš byl opravdu starý pro svou maminku, ale nic ji nemohlo rozveselit. Držela hlavu dolů a ruce na svém Neposkvrněném Srdci. Byla neuvěřitelně smutná.
Svatý Josef byl velmi blízko ní, chránil ji a podporoval, ale nemluvil. Jen usedl tam.
Ale malý Ježíšek byl opravdu neklidný.
Řekl: „Modli se. Modli se za lidi, protože velmi bolí moji mamince.“
Zmrzlinu, kterou jsem objednal, nikdy nepřišla.
Potom jsem se vrátil do svého pokoje. Vidět Pannu Marii ve hlubokém smutku otiskl její bolest na mé srdce.
Zeptal jsem se jí: „Panno Maria, proč jste tak smutná?
Odpověděla mi: „Podívej se kolem světa a uvidíš, jak je můj Syn odmítnut. Nechtějí ho. Žijí bezbožně.“
Panna Maria není smutná pro sebe, ale pro svého Syna. Proto se zjevil jako malý chlapec. Prosila za něho jako o dítě, ale on je opravdu Bůh a Stvořitel. Bylo mi velmi, velmi smutno, že jsem nemohl mu pomoci.
Řekl jemu: „Pane Ježíši, milujeme tě zde na zemi, a je tu mnoho lidí, kteří tě velice milují, a já znám mnoho lidí, kteří tě opravdu milují. Možná skrze to obdržíš trochu utěšení.“